Podlahové topení: Fakta a mýty

Pohled do plamenů ohně, přikládání usušeného dřeva, horko rozlívající se po celé místnosti. To je v řadě nízkoenergetických a pasivních domů výjev spíše z vánoční pohody se slovy: “tak zase příští rok”. Každodenní opakující se přikládání, štípání dřeva, chození do dřevníku a vynášení popela řada lidí (ne)dobrovolně vyměnila za podlahové vytápění. Dnešní doba je rychlá, času je málo. Navíc jsou domy dnes tak zaizolované, že každý větší a rychlejší zdroj tepla je v domácnosti nežádoucí a nadělá spíše více škody, než užitku.

Bez topení to ale (zatím) také nejde a je třeba jej regulovat. Nyní nemám na mysli bezpodmínečně úspory (pro ty jsme již izolací udělali více než dost), ale hlavně komfort bydlení. V bytě s radiátory je to jednoduché – otočím hlavicí a něco se děje (navíc celkem rychle). V domě s podlahovým topením je situace odlišná. V praxi není neobvyklým jevem, že je nastaveno 21 stupňů a výsledek se oproti požadavku liší o 2 a více stupňů. Naši předci také chodili ve svetru, namítne mnoho lidí, ale na to není řada z nás (zvyklých ze 4-zónové klimatizace auta) zvědavá. To a řada jiných mýtů, má velmi jednoduchá logická vysvětlení.

Podlahové vytápění zkušenosti

Mýtus č. 1 – Nízkoenergetický/ pasivní dům = stejná teplota všude

Asi všichni cítíme, že čím větší zateplení na domě je, tím více se snažíme ošálit zákony fyziky a případné rozdíly ve správně regulovaném domě budou menší. V praxi je zcela běžné, že pokud se dodržují základní pravidla (např. zavírají se dveře do místnosti), je možné v domě dosáhnout rozdílu sousedících místností ve výši cca 3 – 4 stupňů.

Mýtus č. 2 – Podlahovka nejde regulovat

U radiátoru se bavíme o minutách, u podlahového vytápění o hodinách, kdy postřehneme, že je zapnuté. V praxi to vypadá tak, že pokud nám je zima v místnosti s radiátorem, zapneme jej a za pár minut je horký a místnost se otepluje. S podlahovým vytápěním, bychom to samé museli udělat několik hodin před chtěným přitopením. Zvyk z domácnosti s radiátory (topit úsekově, jak je to třeba) nebudete používat, protože vám odborník řekne – topte pořád na stejnou teplotu a vykašlete se na individuální změny nebo šetření, když nikdo není doma. Proto je nutná technologie, která by uměla s dlouhými časy počítat a sama se naučila, jak dlouho se místnost ohřívá. Tedy tzv. inteligentní regulace. Přesně podle ranního budíku máte v kuchyni a v koupelně ideální teplotu. Stejně tak v čase příchodu z práce. Mezitím bylo topení v úsporném režimu. Veškeré změny jsou automatické, vy si jen zvolíte, jakou teplotu kdy chcete. Navíc vše můžete pohodlně ovládat z aplikace. Jaký je rozdíl mezi tímto systémem a obyčejným termostatem? Inteligentní regulace je přesná, může regulovat jakýkoli druh vytápění a má navíc funkce, díky kterým vás ani nebude zajímat, kolik je teď stupňů v obýváku – jednoduše myslí za vás. Připravili jsme porovnání inteligence a klasiky, které to shrnuje lépe. Tento systém si dokáže spočítat potřebné parametry, a proto může ovládat jak elektrické (bezkontaktně, i kontaktně) tak teplovodní podlahovky a nezáleží na tom, jestli jsou sálavé nebo akumulační. Teplota je vždy stejně přesná.

Mýtus č. 3 – Jeden termostat na patro stačí

V dobách dávno minulých měli lidé v každé důležité místnosti kamna (podívejte se jenom na to, kolik komínů mají hrady a zámky). To řada z nás zažila i v panelovém domě – na každém topení hlavice. Proč se nyní odborníci, kteří plánují vytápění v domě, staví za centralizovanou regulaci vytápění (s následným věčným štelováním podlahových ventilů) – v lepším případě jedním termostatem na patro? Problém nastává již v jeho samotném umístění. Má se umisťovat do nejchladnější místnosti nebo do nejteplejší nebo někam mezi? Často se pak člověk setká s výše zmíněnými rozdíly teplot, které jsou v tomto případě naprosto logické. A budete se koupat i spát v 21 stupních.

Mýtus č. 4 – Ekvitermní regulace

Přídavek k bodu 3 je ekvitermní regulace, kterou se chce zachránit situace. To občas platilo, ale v 90. letech… Více na toto téma naleznete v Compendiu.

Domy 21. století jsou jiné než ty, které se stavěly v minulosti. Mají velká okna, což je obrovský zdroj tepla (1kW na m2) a mnohdy je to ten největší zdroj vytápění, který v domě máme. Jaro a podzim jsou jako na houpačce a navíc většina moderních domů má problém s přehřátím i v zimě (viz mýtus č. 4).